Paměti od Zemské brány

Zima v horách polevila, mohli jsme pokračovat na venkovních pracích na penzionu u Zemské brány. Řeka pod okny domu duněla,  sledovali jsme jak stoupá, zalévá obrovské kameny pod peřeje. Kolem druhé hodiny za námi přišla s prosbou o telefon Jana. Zaujalo mě její oblečení vodáka, náplast na čele, promodralé rty a kulhání. "Stalo se něco"...? Zeptal jsem se. Jeli jsme s kamarádem Pavlem řeku, kánoe se mi zabodla pod kmen, drží ji proud. Vzal jsem horolezecká lana, sedák, karabiny, helmu a šel na pomoc. Pavel se loď snažil vytáhnout, ale peřeje byly silnější. Natáhli jsme lano z jednoho břehu Divoké orlice na druhý. Pavla jsem připoutal a on se vydal v zavěšení nad řeku. Kánoe tam tancovala, točila se, kmen pod vodou ji nechtěl pustit. Do toho se spustil silný ledový déšť, u Jany se dostavoval neovladatelný třes zimou. Po hodině se nám loď podařilo vysvobodit a teď máme příběh, který vám vyprávím.