Paměti po tornádu

Léto, celý den horko k padnutí, těžko se dýchalo. Mikuláš, náš syn, byl pozvaný ke kamarádovi na návštěvu. Odpoledne jsme seděli na terase, popíjeli šumivé, bylo nám příjemně. Jižním směrem se začal formovat bouřkový mrak Cumulonimbus. Zprávy ve 22 ukázaly výsledky, první obrázky z tornádem zdevastovaných obcí na jižní Moravě. Druhý den jsme se připravili na cestu, sbalili nářadí a spolu s mým tátou Drahošem (69) vyrazili na jih republiky. Patricie nás koordinuje na dálku, přenáší informace z místních krizových štábů. Srdce zvyšuje frekvenci, to jak se blížíme k obci Hrušky. Všude blikají modrá světla hasičů, policie, vojenských vozidel. Koordinátor v Hruškách nás posílá vedle, do městyse Moravská Nová Ves. Projíždíme městysem, nic nenasvědčuje ničivé síle tornáda. Pak, jako když utne. Jakoby se městysem prohnal obří válec a srovnal vše se zemí. Ve fasádách domů zasekané střešní tašky, železné schůdky od bazénu trčící ze zdi domu, vysypané okna. Na fasádách domů sprejem napsaná "OK", to že všichni přežili, dům stabilní. Vedle těchto písmen se objevují domy s křížem, to že dům pro svá zničení musí jít k zemi. Pomohli jsme spolu s kluky ze SDH Libčany a tesaři v Vel. Meziříčí opravit střechu rodině Kiliánů.